Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sbor dobrovolných hasičů Rádlo


Požáry, a přírodní pohromy provázely lidstvo od nepaměti. Tváří tvář ničivé síle si
člověk uvědomil, že jako jedinec nic nezmůže, že je nutná vzájemná pomoc, souhra,
solidarita. Tady někde lze hledat kořeny dobrovolných hasičských sborů.
Na našem území začaly první sbory vznikat v polovině 19. století. Již v této době se
při požárech a živelných pohromách začala používat technika, jejíž obsluha si vyžadovala
odborně vyškolenou obsluhu. Zásahy při likvidaci požárů či při povodních se neobešly bez
zdatných a vycvičených mužů (hasičů) a velmi dobré organizace. V důsledku dalšího rozvoje
společnosti ve všech jejích sférách začaly vznikat vyšší nároky jak na prevenci, tak na vlastní
provedení zásahu. V důsledku toho se při státní správě, ve větších závodech či organizacích
začaly zřizovat profesionální zásahové jednotky. Ty jsou v současné době vybaveny
nejmodernější technikou, umožňující včasný a účinný zásah.
Existence profesionálních sborů však neznamená, že dobrovolní hasiči nejsou potřeba.
Ba právě naopak, což se již nesčíslněkrát potvrdilo zejména u přímých, rychlých zásahů u
menších požárů, či mimořádných událostí, kdy se prokázalo, že sbory dobrovolných hasičů
stále zůstávají a i v budoucnu zůstanou nenahraditelnou složkou záchranného systému,
zejména v menších městech či na venkově. Nesmíme též zapomínat na tu skutečnost, že to
byla jedna z prvních organizací, která na vesnicích ovlivňovala a dosud ve velké míře
ovlivňuje a podílí se na kulturním a společenském životě.

Příčiny požárů

V dřívějších dobách, ještě před vynálezem hromosvodu byla řada požárů způsobena
úderem blesku. Dále to bylo užívání otevřeného ohně při vaření, svícení apod. V neposlední
řadě se jednalo o nedbalost a podceňování nebezpečí možného vzniku požáru. Ten, když
vznikl, se šířil velmi rychle, neboť mnoho domů bylo v té době dřevěných. Mnohokrát se
stalo, že požár pak zachvátil i sousední domy a v mnoha případech lehly popelem celé vesnice či čtvrti. V současné době patří k hlavním příčinám požárů závady na elektroinstalaci,
manipulace s těkavými látkami, zlomyslnost a i sabotáže. Řada požárů je zakládána i úmyslně s vidinou zisku v návaznosti na pojišťovací podvody. Tento nešvar přetrvává z minulosti, přičemž úmysl se jen těžko dokazuje.

Období do roku 1945

Sbor dobrovolných hasičů na Rádle byl založen v roce 1883. V počátcích se k hašení
používaly jednoduché prostředky, jako byla vědra na vodu, ruční stříkačky, žebříky, sekery
apod. Postupem času docházelo k modernizaci a doplnění vybavení sboru. V roce 1928 byla
od firmy Hans Flader za 36.000 korun zakoupena motorová stříkačka. V témže roce daroval
Kamil Lang z Liberce nákladní automobil, který byl přizpůsoben k převozu materiálu a
mužstva. Původní kamenná zbrojnice v čp. 114 přestala k uložení tohoto materiálu vyhovovat,
a proto bylo rozhodnuto vybudovat zbrojnici novou. Základní kámen byl položen dne 6. září
1930. Díky dobrovolné pomoci jak hasičů, tak obyvatel obce byla postavena nová hasičská
zbrojnice (čp. 150), která byla slavnostně předána do užívání dne 14. června 1931. Celkové
náklady na výstavbu činily 107.000 korun.

V historických pramenech z tohoto období je písemně zaznamenáno na tři desítky
požárů, z toho tři továrny, přádelny, hospoda. K největšímu požáru, u kterého zasahovaly i
sbory z Rychnova a Jeřmanic, došlo dne 6. října, kdy do základů vyhořely tři objekty.
Zaznamenáno je i první použití motorové stříkačky, a sice 22. dubna 1930 při požáru u čp.
204.
Tehdejší členové hasičského sboru si též připomněli výročí založení sboru a to
18. července 1909, kdy se připomenulo 25. výročí a dále 16. července 1933, kdy bylo
připomenuto 50. výročí vzniku organizace.

Období po roce 1945
Po skončení II. světové války dochází k odchodu většiny německých obyvatel, místo
nich přicházejí z vnitrozemí obyvatelé české národnosti. Změnila se doba, změnili se lidé, ale
úloha dobrovolných hasičů, jejich původní význam a poslání zůstalo zachováno. Již v létě
1945 vzniká z popudu Františka Podlipného poválečný sbor dobrovolných hasičů v Rádle,
který pracoval v tomto složení:
· Rudolf Hnídek - starosta
· František Podlipný - velitel
· Josef Šilhán - pokladník
· Rudolf Hlubuček - řidič
· Jaroslav Hartl - později velitel

Dalšími členy byli: František Hübner, Jindřich Mastník, Jiří Masný, Jindřich Havrda, pan
Havrda, Václav Žídek, Bohuslav Machačka, František Staněk, František Aust, Jiří Slezák,
Josef Fanta.

K dispozici byla hasičská zbrojnice, motorová a ruční stříkačka, nákladní auto a další
potřebné vybavení.
V důsledku únorových událostí roku 1948 došlo ke změně názvu, kdy z bratra hasiče
se stal přítel požárník, z obecních úřadů místní národní výbory. Změnily se názvy, ale zůstali
stejní lidé i stejné nároky při zajišťování ochrany osob a majetku při požárech a živelných
pohromách.
První prověrkou sboru byl požár pošty, který vypukl v noci z 30. na 31. července
1948. Vnitřní budova vyhořela do základu, nicméně se podařilo zachránit vnitřní vybavení.
Při požáru byl také poškozen kostel, zejména věž. Vedle místních, tehdy již požárníků se na
zásahu podílely jednotky z Jablonce, Rychnova a Kokonína. Příčina požáru objasněna nebyla.
Dalším vážným požárem byl v roce 1971 požár kravína pro sto kusů dojnic. Díky
rychlému zásahu rádelských požárníků se podařilo všechny ustájené dojnice zachránit a
v krátké době dostat pod kontrolu i samotný požár. Poškozeny byly zejména skladové
prostory a střecha – samotné ustájení poškozeno nebylo. Příčina požáru též nebyla zjištěna.
Do požárních statistik se smutně zapsal 1. srpen roku 1983. Toho dne v dopoledních
hodinách vznikl požár od propanbutanové láhve v rekreačním domku čp. 75. I přes rychlý
zásah se nepodařilo požár zlikvidovat a bohužel došlo i k tomu nejhoršímu, a sice k úmrtí
dvaačtyřicetileté majitelky domku.
Při výčtu požárů, u kterých v tomto období rádelští požárníci zasahovali lze uvést též
požár rodinného domku čp. 161, dále čp. 100, stodoly u čp. 32, hořel rodinný domek (bývalý
Lufínkův dům) a rekreační dům u kapličky na Milířích. V tehdejší éře parních lokomotiv byly
časté požáry kolem železniční tratě. V důsledku nedbalosti při vypalování trávy došlo
k velkému požáru lesa na Milířích. U železničního viaduktu vznikl požár osobního
automobilu.

Jak již bylo zmíněno, kromě vlastní „hasičiny“ hráli dobrovolní hasiči nemalou roli ve
společenském i kulturním životě dané obce. A nejinak tomu bylo i na Rádle. V poválečném
období, kdy byl nedostatek jak finančních prostředků, tak výrobních kapacit a materiálů se
členové sboru účastnili brigád a akcí sloužících ke zvelebení obce. Na jedné straně to byla
výpomoc v zemědělství, kde šlo hlavně o sklizeň sena, brambor apod. a na straně druhé se
jednalo o budování či opravy občanské vybavenosti obce. V rámci akce Z byly vybudovány
prodejny potravin, provedla se rekonstrukce školy, pošty, zdravotnického střediska a školní
tělocvičny, kulturního domu včetně kinokavárny, požární nádrže, restaurace Na Rychtě, byl
vybudován obecní vodovod atd.
V kulturní oblasti nelze nevzpomenout tradiční a hojně navštěvované „Hasičské bály“
v restauraci Na Rychtě. Bez účasti požárníků se neobešlo každoroční „Pálení čarodějnic“ či
akce pro děti. Pro členy sboru a jejich rodinné příslušníky se organizovaly autobusové
zájezdy.
Důležitou oblastí v činnosti sboru byla práce s mládeží. Její výchovou a přípravou byl
současně zabezpečen příliv mladých členů do organizace. Vyvrcholením celoroční přípravy
byla účast na soutěži mladých požárníků Plamen. Tato soutěž, jež měla velmi dobrou úroveň,
se na Rádle uskutečnila třináctkrát. Pro mladé požárníky se konaly oblíbené letní tábory na
Branžeži a v Zámostí.
Co se týče administrativní práce, tak finační prostředky od roku 1945 obhospodařoval
Josef Šilhán. Jeho nástupcem se stal Josef Förster. Ostatní administrativu zajišťovali příslušní funkcionáři zejména Ladislav Machačný (zprávy, hlášení, pozvánky, apod.) v úzké spolupráci s účetní paní Hajlekovou.
Důležitou událostí tohoto období bylo připomenutí 100. výročí založení SDH na
Rádle. Při této příležitosti byla vydána pamětní medaile.

Po roce 1989
V roce 1989 jsme se opět vrátili k hasičům a obecním úřadům, nicméně hlavním a
zásadním úkolem zůstala záchrana osob a majetku při živelných pohromách. V tomto směru
náš sbor velmi úzce spolupracuje s obecním úřadem. V podstatě mu pomáhá zajišťovat a řešit úkoly stanovené zákonem obecním úřadům. Současně mu vychovává dostatek mladých a schopných hasičů, aby mohl zřizovat a postupně obnovovat zásahovou jednotku. Do toho
spadají pravidelné soutěže rámci Jablonecka a Liberecka, přičemž zvláštní specialitou a
zpestřením jsou noční soutěže. Dále jsou to cvičné poplachy a odborná školení velitelů,
strojníků a řidičů. Finančně a materiálně toto ze zákona zabezpečuje obecní úřad.

Od roku 1989 se v činnosti hasičů upustilo pouze od konání preventivních ročních
prohlídek objektů, které měly za úkol zjistit a následně odstranit závady. Prevence se plnila
velmi dobře, přičemž rodinných domků, jejichž majiteli byli starší majitelé se podíleli na
odstraňování závad i samotní požárníci (zedníci). Tato odpovědnost se dnes přenesla
z obecních úřadů na majitele objektů.
Co se týče činnosti sboru, je nutné připomenout zejména pomoc členů při ničivých
povodních v Praze v roce 2002 a v severních Čechách v roce 2010. Jednalo se jak o
materiálovou výpomoc, tak osobní účast členů při likvidaci ničivých následků.

Úspěšně pokračuje práce s dětmi a mládeží. Vědomosti a zkušenosti nabyté na
schůzkách a při tréninku, pak malí a mladí hasiči pak uplatňují na soutěžích. Lze jmenovat
Jeřmanický víceboj, soutěž Soptík v Jabloneckých Pasekách, branný závod v Lučanech nad
Nisou či okresní kolo soutěže Plamen v Jablonci na Žižkově vrchu. Obnovila se též tradice
organizování letních týdenních táborů v Nebákově a v Kytlici u České Kamenice.

V roce 1945 měla naše organizace 16 členů. Nyní máme celkem 57 členů, z toho 9 žen
a registrujeme 20 mladých hasičů.